Den svatého Patrika je pojmenován po patronovi Irska a slaví se každoročně 17. března. Nejvíce se proslavil tím, že na Smaragdový ostrov přinesl křesťanství, ale také se o něm říká, že ze země vyhnal všechny hady. Existuje populární teorie, že had byl ve skutečnosti metafora pro rané pohanské víry Irska!.

přes Wikimedia Commons
přes Wikimedia Commons

Den svatého Patrika se v Irsku slavil jako svátek již v 7. století. 

Malá země, velký večírek

Přestože se jedná o relativně malou zemi, irská diaspora je rozšířena po celém světě - především ve Spojených státech, kde se konají největší a nejextravagantnější oslavy. Ve skutečnosti jsou však oslavy svátku svatého Paddyho v Irsku ve srovnání s umíráním na zelených řekách ve městech, jako je Chicago, poměrně klidné. 

Země mystiky a magie

Proč jsou ale pro lidi žerty na Den svatého Patrika tak vzrušující? Zčásti je to samozřejmě díky tomu, že mají zelenou a mohou si dát naprosto neomezeně whisky a pivo. Existují však i další důvody, proč Irsko vzbuzuje představivost lidí po celém světě. Je proslulé svou mystikou, pohádkovými příběhy a magií, takže si ho mnozí představují jako jakousi mýtickou zemi. A přestože skuteční Irové mohou valit oči na turisty, kteří se vydávají na lov skřítků, nepopřou, že Irsko je zemí epických legend, mýtů a pohádek.  

přes Public Domain Pictures

Trippy příběhy pro psychedelický Paddy's Day

Tyto pohádky ve spojení s keltskou historií plnou tajemných rituálů - které mohly, ale nemusely zahrnovat druidské magické houbové obřady - dráždí psychedelickou představivost. Psychičtí badatelé mezi námi se možná rozhodnou oslavit Paddy's Day raději houbovým tripem a jeho obvyklou afterglow, než aby se 18. ledna potýkali s noční můrou v podobě kocoviny z whisky. A když se ponoříte do klasické irské mytologie, může to váš výlet značně vylepšit - rozprouděte svou fantazii. Dnes si tedy prozkoumáme 5 tripových irských mýtů a legend. Pozdravte za nás víly!

Tír na nÓg

Tír na nÓg je jedním z nejznámějších irských mýtů. Je to název pro keltský nadpozemský svět. Nejedná se o posmrtný život, rozuměj pozemský ráj, do kterého se však lze dostat pouze pomocí magie. Trochu jako to zvláštní místo, které v duchu navštěvujete, když si vezmete nějaký ahem kouzlo (houby!) 

Nejznámějším příběhem Tír na nÓg je však příběh Oisína a Niamh. Oisín byl velký válečník a básník. Jednoho dne, když byl na lovu, spatřil Oisín, jak se k němu blíží bílý kůň a na jeho hřbetě sedí ta nejkrásnější žena, jakou kdy viděl. Ta žena se jmenovala Niamh a přišla na zem, aby se Oisín stal jejím manželem. Oisín se do ní okamžitě zamiloval a souhlasil, že s ní bude žít v Tír na nÓg. Oisín žil v Tír na nÓg šťastně - je to přece pohádková země -, ale asi po třech letech se mu velmi stýskalo po otci a jeho lidu a toužil je znovu vidět.

Niamh souhlasila, že ho nechá jet na svém kouzelném bílém koni zpátky na zem, aby navštívil svou rodinu. Prosila ho však, aby během cesty nikdy nesestupoval z koně a aby se ujistil, že se nohama nedotkne země. 

Killarney National Park - Ring of Kerry, Ireland by Tony Webster from Portland, Oregon, United States

Oisín se vrací ze země víl

Po příjezdu zpět do Irska Oisín nikoho nepoznal a mnohé se změnilo. Uviděl několik mužů, kteří se snažili pohnout skálou, a zeptal se, kde by mohl najít svou rodinu. Muži mu odpověděli, že jeho rodina už neexistuje - vlastně nikdo ani nevyprávěl příběhy o jejich legendárních bitvách; bylo to tak dávno. Oisín si uvědomil, že čas se v pohádkovém království, kde blaženě žil, chová jinak - je to už tři sta let - ne tři! V rozpacích se natáhl, aby mužům pomohl s kamenem, a zůstal na koni podle Niamhiných slov. Oisín však ztratil rovnováhu a spadl z koňského hřbetu. Jakmile se dotkl země, která mu tolik chyběla, Oisín zestárl o 300 let a stal se z něj vetchý stařec. Kůň rychle odcválal zpět do Tír na nÓg a Oisín brzy nato zemřel. 

(Ppssst! Pokud máte rádi příběhy o ohýbání času, podívejte se na náš článek o tom, jak se dá psychedelika mohou změnit vnímání času.! - Ale nebojte se, nedopadnete jako Oisín!)

Děti Liru 

Socha Dětí Líru,
navrhl Oisín Kelly a nachází se
v pamětní zahradě (Dublin)

Děti Líru jsou jedním z nejznámějších irských příběhů. Zároveň navazuje na trend Tír na nÓg, který spočívá v podivně rychlém stárnutí.. 🤷

Příběh vypráví o muži jménem Lir a jeho čtyřech dětech Aodhovi, Fionnghualovi, Fiachrovi a Connovi. Jejich matka zemřela a on se znovu oženil se ženou jménem Aoife. Ta je nejprve přijala za vlastní, ale brzy začala žárlit na to, že se s nimi dělí o Lírovu pozornost. Jednoho dne proto proměnila čtyři děti ve čtyři bílé labutě a vyhnala je žít na jezero. (jako vy.) Stále však měli lidské hlasy.

Po 900 letech strávených v ledových jezerech a mořích děti vysvobodilo ze zakletí zvonění zvonů nového křesťanského kostela a sv. Patrika. Proměnily se v křehké starce a stařeny, kterými ve skutečnosti byly, a těsně před svým odchodem byly pokřtěny, aby konečně dosáhly pokoje. Tento příběh, ač melancholický, lze vnímat jako alegorii na důvěru navzdory zranění a hledání světla na konci tunelu. 

Legendy o Selkiích

Selkie, mytologičtí tulení lidé, se vyskytují v irské, skotské, skandinávské a islandské mytologii. Stejně jako mořské panny prý touží po životě na souši. Dokážou se proměnit ze Selkie v člověka tak, že shodí tulení kůži a zase ji navléknou. Jedna ze selkie legend vypráví, že rybář jménem Neil Mad Coddrum spatřil na pláži za svitu měsíce několik žen, které tančily nahé. Když ho spatřily, popadly kožešiny z tulení kůže a ponořily se do moře. Neilovi se však podařilo sebrat jedné ze sester tulení kůži dříve, než se jí to podařilo. Schoval její tulení kůži, a tak se musela stát jeho ženou. 

kallerna, CC BY-SA 4.0 https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0, via Wikimedia Commons

Nakonec porodila syna a dceru, oba s prsty na rukou a nohou. Jednoho dne našly děti na průzkumu kožešinový plášť a přinesly ho matce. Ta jim s radostí vysvětlila, že se jí vrátila tulení kůže, a že je brzy opustí, ale že budou moci v noci stále slyšet její píseň, protože samy jsou napůl tuleni. Když Neil usnul, vyklouzla do noci a vrátila se do svého podvodního domova. 

Obří hráz (Giant's Causeway)

Obří stezka je skutečnou irskou dominantou. Nachází se v hrabství Antrim na severním pobřeží Severního Irska a tvoří ji asi 40 000 vzájemně propojených čedičových skalních sloupů.

Jal74, CC BY-SA 4.0 https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0, via Wikimedia Commons

Podle legendy sem sloupy skutečně umístil obr. Vypráví se, že irský obr Fionn mac Cumhaill. (Finn MacCool) vyzval na souboj skotský obr Benandonner. Fionn výzvu přijal, a tak postavil hráz z obřích kamenů, aby se mohl dostat k Benandonnerovi nahoru do Skotska. Když však Benandonnera dostihl, zjistil, že Skot je mnohem větší obr než on. Fionnova žena Sadhbg tedy Fionna rychle převlékla za dítě. (nebojte se, není blázen - je to dáma s plánem!) 

Když Benandonner uviděl toto obrovské mládě, okamžitě ho zarazilo, jak velký musí být jeho otec. Utekl zpátky do Skotska, přes hráz, a cestou ji ničil, aby ho Fionn nemohl pronásledovat. Pozůstatky z něj dnes tvoří Obrovu hráz (Giant's Causeway).

Losos poznání 

Losos Poznání je jednou z nejoblíbenějších irských legend. Existuje mnoho různých verzí, ale tato může být vaším úvodem. Když výše zmíněný Fionn mac Cumhaill (je součástí irské mytologie, konkrétně tzv. Fénický cyklus) se jako mladý chlapec vyučil u starého básníka Finnegase. 

Jednoho dne, když byl Finnegas u řeky, vyprávěl Fionnovi o legendárním lososovi, který snědl kouzelné lískové oříšky spadlé do vody ze stromu. Tyto ořechy daly lososovi moudrost světa. Finnegas vysvětlil, že kdo první sní lososa, získá toto poznání sám. Jednoho dne se jim podařilo nepolapitelného lososa chytit. Finnegas pověřil Fionna, aby rybu uvařil, ale varoval ho, aby nesnědl ani sousto. 

Foto: Brandon na Unsplash

Při otáčení ryby nad ohněm se Fionnovi rozstříkl tuk na palec a popálil ho. Instinktivně si strčil palec do úst. Když to udělal, ucítil, jak se jím rozlévá teplo veškeré moudrosti světa. Ačkoli Finnegas zuřil, nedalo se nic dělat. Fionn se stal nejmoudřejším mužem Irska a předmětem mnoha mýtů a legend. 

Psychedelická poznámka: Někteří lidé vykládají kouzelné lískové oříšky nebo dokonce symboliku Fionnova palce jako kód pro kouzelné houby. Ve staroirských slovech pro "houby" a "ořechy" je ve skutečnosti mnoho kříženců. Navíc "poznání", které Fionn získá, lze číst jako uvědomění a změnu perspektivy, kterou člověk zažívá po psychedelickém tripu! 

Najděte si svou vlastní pohádkovou zemi...

Doufáme, že tyto kouzelné mýty podnítily vaši představivost pro další cestu za kouzelnými houbami. A ať už jste kdekoli, přejeme vám šťastný Den svatého Patrika!